Přátelství, aneb kdo chce kam, pomozme mu tam....

Ráno si jedu autobusem a přemýšlím, kde a kdo vymyslel slovo „přátelství“. Kdo ho charakterizoval a v jakou chvíli mám brát člověka, kterého jsem poznal, jako přítele? Je přítel ten, kdo nám pomůže, když nemáme zrovna dobré období, nebo je přítel ten, kdo s námi chodí nakupovat nebo obědvat. Asi to nerozseknu, ale dovolím se tady zamyslet nad tím, co nebo kdo je přítel. Já osobně mám čtyři dobré přítelkyně – všechno jsou ženy, všechny jejich rady rád rozeberu a zamyslím se nad nimi. Bohužel, občas si udělám vlastní názor a za ním se pokouším jít. Podle mého, přítel je ten, za koho bych dal ruku do ohně. Ale jak to poznám?

Lidi jsou od pradávna dost složitými povahami a občas jim porozumět je umění. Tak například – když jsem potřeboval pomoci se stěhováním, nikdo nebyl schopen přijít a pomoci mi – jasně mě to utvrdilo v tom, že v tomhle případě nemůžu dát již zmiňovanou ruku do ohně. Ale pak přišla situace, kdy jsem byl dost smutný. Deprese se tomu říká J. A v těchto okamžicích jsem oporu našel. Opět jsem nabyl přesvědčení, že se na tyhle lidičky můžu spolehnout.  Pak tedy musím posuzovat případ od případu.

Kamarádka první, říkejme jí třeba Zdeňka. Má dvě krásné děti, podniká a nemá partnera k sobě. S ní se dokážu bavit o vztazích, sexu a vlastně -  všeobecně o všem. Je to ale jedna z těch, kteří se  semnou sejdou jednou za měsíc. Její vytíženost mi přijde občas až neuvěřitelná, ale nějak jsem si za těch pár let zvykl a když ji vidím, tak jsem rád i za tu chvilku. Za přátelství uděluji 60%.

Druhá kamarádka, bude to  Míša, je žena, jenž svým životem tak nějak proplouvá. Problémy, které řeší, nejsou vůbec příjemné a lidského srdce se skutečně dotknou. Vím jisto jistě, že pokud toto bude číst, tak se ihned pozná. Velmi rád s ní rozebírám lidi, které jsme poznali a především společně prožité zážitky. A věřte, že by chvíle společně strávené, vydaly přinejmenším na knížku. O tom, ale až někdy jindy. Její přátelství má hodnotu 75%.

A máme tu kamarádku třetí. Bude to Ivana. Je jak sama říká „maskovanej introvert“. Je to ale hrozně fajnová ženská – na nic si nehraje a jako Míša i ona to neměla v životě vůbec jednoduché, ale prostě se s tím pere. Má úžasný literární talent, který jí mnohdy i závidím. Spojuje nás spousta věcí a ona je skutečně na špici mého žebříčku – zasloužených 85%.

Čtvrtá kamarádka -  pro změnu jí nazveme jí Romana. Je to dívka co přišla do mého života úplnou náhodou prostřednictvím facebooku. Poslední rok se vídáme velmi zřídka. Občas si na ní vzpomenu, ale vím, že je velmi zamilovaná a já sám vím co to je, když má člověk lásku. To pak na přátelství zapomene kde kdo. Za její přátelství jí uděluji 55% a to jen kvůli poslednímu roku. Věřím, že se to změní k lepšímu J.

Pozn. autora: samozřejmě, koho jsem tu nejmenoval, neznamená, že si na vás nevzpomenu, ale tyhle čtyři se v mém životě objevují nejčastěji.

Jediným důvodem, proč tu píšu o svých kamarádkách je ten fakt, abych vám ukázal, že skutečně každý kamarád či přítel je originál a hlavně nelze věřit na sto či tisíc procent. Kdo tomu věří, tak nezažil to pomyslné dno, které si mnoho lidí zažije. Moje stavba přátel se od střední školy výrazně změnila, ať už je to třeba tím, že jsem zamilovaný nebo jsem pracovně vytížen. Prostě lidi,  na které nemáte každý den čas, vás opustí a vy si uvědomíte, že na vše tu zůstanete sám. V některých situacích mi je líto, ale držím se hesla: „ Lepší je mít jednoho přítele se srdcem na správném místě, než mít sto na oko vyhlížejících přátel, kteří mají shnilé srdce“.

Jsou i případy kdy Vás skutečný přítel dokáže pořádně zklamat. Z tohoto se dost těžko vylízává každý sám, ale věřím, že každý se obklopuje lidmi, které zná a věří jim.

Mějte všichni přátelství, kterým věříte a víte, že s Vámi rádi zažijí to dobré i to špatné.