Včera to vysvětloval nějaký politolog. Sjednocení států v EU nutně vede k rozdělování na malé svobodné a suverenní státy. Při samostatnosti a nedirigování druhými státy mají větší možnost rozvoje. "Bez svobody není rozvoje."

Neznáte ještě asi dost dobře lidskou povahu. Při dělení jde o získání moci a vlivu pro organizátory takového odštěpení - nemyslím to nijak negativně, prostě jsou ve společenství nespokojeni a chtějí jít samostatnou cesto. Když už jsme u dělení Československa, které jste asi nemohl vnímat detailněji, tak se silně začaly hlásit o své organizátoři samostatné Moravy a bylo to myšleno naprosto vážně.

BTW: nesouvisí to samozřejmě se světodějnými pochody, jde pouze o lidskou povahu.

Pane Machačku, kopíroval jsem jen názor jednoho politologa a jeden citát. Co je na nich konkrétně nepravdivého či nesprávného?

Jen technická: whiskey mají Irové, Skotové mak odjakživa whisky!!!

Základním fyzikálním zákonem je zákon divergentního vývoje vesmíru. Od Velkého třesku až po dnešek je pozorovatelné neustálé rozrůzňování fyzikální reality, a to jak mikrokosmos, tak makrokosmos, jak příroda živá, tak i neživá.

Chcete-li to teologicky: z rozmanitosti všeho stvořeného a ze stálého růstu této rozmanitosti si můžeme troufnout dovodit, že Bůh má rád rozmanitost a rozrůznění a přeje si ji. Z toho pohledu jakákoli snaha o zmenšení rozmanitosti, snaha o konvergenci a homogenizaci, je hříchem.

Teologicky je integrace států a národů hřích, vědecky pak je to snaha popřít přirozený (přírodní) zákon divergentního vývoje.

Evropská integrace jde proti dějinnému vývoji, proti smyslu dějin. Proto je odsouzena k zániku a jde jen o to, kdy ten zánik přijde, nakolik bude krvavý a jak strašné budou následky krachu snah o integraci. Z hlediska teologického můžeme pak evropskou integraci považovat za satanské dílo (aktivní protikřesťanskost EU je toho jen drobným projevem).

Kolik států bylo v Evropě před 2000 roků? Jeden! A před 1700 lety? Dva! A před 1500 lety? Pět! A tak dále... počet států stále roste. Před dvaceti lety bylo v Evropě podstatně méně států než dnes. I před deseti lety bylo v Evropě méně států než dnes. A zanedlouho bude v Evropě ještě více států než dnes, protože divergence stále pokračuje. Divergence lidské společnosti se netýká jen států, ale samozřejmě i národů. I počet národů se zvyšuje a to vzdor mimořádné unifikační schopnosti moderních masových sdělovacích prostředků a unifikačnímu působení školství. Divergence lidstva a jeho seskupení je totiž úplně stejná divergence jako je divergence živočišných druhů a divergence nerostů v dějinách Země a divergence částic v počátcích vesmíru. Divergence je základní zákon.